Tento tajuplný a nenápadně zbarvený pták patří do čeledi datlovitých a jako jediný z našich datlů je tažný. Je výjimečný nejen svým zbarvením a chováním, ale také pronikavým hlasem, který je možno zaslechnout především na jaře. S žádným jiným druhem si jej nelze splést.

Velmi dobře reaguje na nahrávku a z pohybů objektivu si téměř nic nedělá. Do hledáčku se mi poprvé dostal asi před třemi lety a od té doby jej pravidelně pozoruji na stejné lokalitě. Každým rokem se mi dokonce ukazovali i s mláďaty a v koutku mysli jsem přemýšlel o hledání jejich dutiny. Letos jsem měl to štěstí a podařilo se mi ji najít. Byla to téměř vertikální puklina ve staré hrušni, která byla asi 2 metry nad zemí a k tomu částečně ve svahu. Ideální poloha pro fotografa, tedy až na jednu maličkost, a to je světlo, které dopadalo pouze na pozadí a jen v určitém čase.

Tuto jedinečnou příležitost jsem si však ujít nenechal a strávil jsem s nimi celé  hnízdění (cca 23 dní) od začátku až do konce (tj. cca od 25.06 do 17.07.), na který jsem se obzvláště těšil. To, jestli se mi podařilo zachytit vylétnutí omladiny, si nechám až na konec článku. Mimo fotografování jsem dlouhé hodiny pozoroval chování rodičů a celý průběh krmení – úžasná zkušenost a hlavně relaxace.

Rodiče létají poměrně v krátkých intervalech a krmí velmi intenzivně. Nedaleká kotlinka zarostlá šípky a sem tam nějakým solitérním stromem byla plná mravenišť, a tak nabízela hojnost potravy v podobě šťavnatých mravenčích larev, kterými krutihlav krmí svá mláďata.

Příležitost vyfotit oba rodiče najednou jsem měl během pozorování všehovšudy asi třikrát a pokud se ti dva potkali, vždy na sebe „láskyplně“ zavrčeli a rychle se vystřídali na hnízdě. No zkrátka láska jako trám.

Přílet k dutině s plným zobákem mravenčích larev, které sbírá svým dlouhým lepkavým jazykem, probíhal většinou podobným způsobem. Tedy příletem na vedlejší strom, kontrolou okolí, prověřením mého fotografického stanu a následné slétnutí k dutině. U dutiny pak ještě krátké rozhlédnutí, zamyšlení, copak je to za cvakavý zvuk vycházející ze stanu a šup dovnitř k žadonícím ptáčatům. Při cestě ven jsou taktéž velmi opatrní a kontrolují nehybně i desítky vteřin své okolí z útrob své dutiny. Často také následuje úklid domácnosti.

Ačkoli nejsem příznivcem fotografování bleskem, při fotografování krutihlavů jsem jej vůbec poprvé použil, a to v situacích, kdy na pozadí svítilo přímé slunce a já potřeboval prosvětlit ty hluboké stíny u dutiny. Někdo to možná odsoudí, ale vše jsem nejdřív odzkoušel a ani jednou se pták nevylekal tak, aby odletěl od dutiny. Přijali to velmi klidně.

Krom mravenčích larev jsem asi v jednom případě zahlédl menší ulitu nějakého měkkýše a jinak vždy larvy mravenců nebo i v jednom případě čerstvě vylíhnutí mravenečci, jak je vidět na fotce níže.

Chtěl jsem zdokumentovat i předávání potravy, které se ale bohužel nekonalo, protože rodiče vždy krmily uvnitř nebo těsně za okrajem dutiny. Pro fotografování jsem si navíc vybral pouze jedno místo, z kterého jsem vše sledoval, a to proto, abych co nejméně zasahoval do okolí hnízda a zbytečně tak nezpůsobil zmaření celého hnízdění. Rovnou se přiznám, že vylétnutí ptáčat z dutiny jsem nakonec nezastihl. Rodiče je poslední 3 dny silně lákali z dutiny a bylo to opravdu na spadnutí, jak ukazuje krátké video, ale prostě si počkali, až tam nebudu.

Nezbývá než vydržet do příštího roku a věřit, že si další krutihlaví páreček opět vybere stejnou dutinu a snad se jim opět povede vyvést další generaci potomků na svět, tak jako tomu bylo v letech minulých.  I bez nenaplněných fotografických plánů na konci hnízdění jsem s nimi zažil spoustu úžasných hodin. Prostě stálo to za to a navíc celé se šťastným koncem.